holky na kole
Lifestyle

Bike Stories #1

Mým přáním je, aby cyklisté byli na silnicích více tolerováni a chápáni. Aby si cyklista a řidič vyšli vstříc. A aby lidé, i na krátké vyjížďky nebo přesuny po městě nosili helmu! To bych si moc přála. Taky bych se někdy moc ráda na kole podívala do Itálie, do slavných horských sedel a na proslulou Mallorcu.“

 říká aktivní cyklistka a běžkyně, Karolína Mačenková

Z tvého profilu na Instagramu je vidět, že jsi hodně aktivní holka, jsi ve formě a vypadáš skvěle. Bylo tomu tak vždycky?

Díky 🙂 Nebylo. Zhruba před pěti lety jsem měla o 30 kg víc. Ale to celé je na samostatné vyprávění. Cyklistika nicméně nebyl sport, který by mne kil zbavil, k té jsem dospěla až zhruba dva roky zpátky.

Kdy a proč jsi začala jezdit na kole? Kolik máš kol a jak je využíváš?

Na kole jsem začala jezdit asi před dvěma lety. Hodně jsem v té době běhala, a můj přítel, který je také velmi aktivní začal uvažovat o přidání cyklistiky do našeho sportovního života. On byl ten, kdo si pořídil první kolo, a pak mne k němu nasměroval a zlákal. Kola mám dvě, silničku a gravel bike. Na silničce většinou jezdím na svižnější sportovní vyjížďky, na gravelu dojíždím do práce a s přítelem podnikáme výpravy do přírody. Teď možná přibude ještě ocelový singlespeed, čistě na to dojíždění do práce.

Pocházíš z Prahy? Jaká je tvá profese nebo čím se živíš?

Pocházím z Prahy, nicméně přímo v Praze aktuálně nějakých pět let nežiju. Pracuji zde ale jako vedoucí advokátní kanceláře.

Jezdíš do práce na kole? Jak daleko a kudy?

Jezdím, pokud to jde. Jezdím od Slap po v podstatě jediné nejpřímější cestě na Prahu, která vede podél Vltavy na Zbraslav. Do Modřan kde pracuji to mám necelých 23km, pokud jedu přímou cestou. Jindy, hlavně v létě, když je brzy a dlouho světlo, si cesty snažím prodlužovat. Buď na silničce třeba směrem na Řevnice a Mníšek nebo po druhém břehu přes Jílové a přilehlé obce, nebo na gravelu terénem, po pravém nebo levém hřebeni nad Vltavou, tedy přes Cukrák směrem na Brdy nebo směrem na Zvoli a Jílové. Někdy to dá denně třeba i to kilčo, z čehož mám vždycky ohromnou radost.

Podle čeho se rozhoduješ, jestli pojedeš na kole? Jaké volíš oblečení?

Samozřejmě se řídím hlavně počasím. Pokud venku opravdu hodně prší případně je náledí, tak nevyjíždím. Oblečení nosím vždy sportovní, cyklistické, případně spodní vrstvy stejné, které nosím na běhání. Snažím se oblékat opravdu funkčně, vrstvit oblečení tak, abych nebyla omezená v pohybu, a za každého počasí měla tepelný komfort. Ráda nosím kousky z merino vlny, a to zejména pokud jde o spodní vrstvy a ponožky. Potrpím si na kvalitní cyklistickou vložku v kalhotech, a nyní už vím, že to je věc, na které opravdu nemá smysl šetřit.

Jezdíš na kole i v zimě? Jaké doplňky bys doporučila do chladného počasí?

Ano, ale vlastně až od podzimu 2019. Tím, že gravel bike mám od  března loňského roku, letos to je moje první cyklistická zima. Z oblečení určitě pokrývku hlavy přes uši. Extrémně trpím nedokrvováním rukou, takže volím na někoho až moc tlusté rukavice, ale i v těch mi prsty dost často zkřehnou. Obzvlášť na delší vyjížďce, kdy rukavici propotím. Takže občas používám i tenkou rukavici a až na ní tlustou, zimní. Nezbytný je nákrčník – tunel. Při opravdové zimě ho člověk může přetáhnout i přes obličej až pod brýle. Letos mám nově i kuklu, a ta je do mrazu taky parádní. Nedám dopustit na dlouhé „čapáky“ bez vložky přes klasické cyklistické kraťasy – záda má člověk hezky v teple, a využiji je i na běžky. Důležité jsou pro mě kvalitní merino ponožky se zesílenou špičkou, kvalitní spodní prádlo a v neposlední řadě – návleky. Buď obyčejné neoprenové špičky nebo návleky na celou botu i přes kotník. Můj přítel si pořídil vyhřívané vložky do treter, a také si je moc chválí.

Letos jsi jela Rapha Festive 500. Řekneš, o co jde, a jak moc to bylo náročné?

Snad každý kdo jezdí na kole, zná značku Rapha, takže jak název napovídá, je to challenge, kterou zaštiťuje právě tenhle brand. Jedná se o to, aby člověk přes vánoční svátky, konkrétně od 24.12. do Silvestra najezdil na kole 500 km. Naježděné kilometry střádáš v appce Strava. Samozřejmě venku, trenažér nebo válce se nepočítají. Pokud výzvu zvládneš, dostaneš od Rapha nášivku a virtuální odznak, nebo můžeš náklady spojené s nášivkou věnovat na nadaci, kterou Rapha podporuje. Máš možnost sledovat, jak si vedou jiní cyklisté všude na světe, kteří se zapojili. Je sranda, jak u nás to bývá dost řehole, ale třeba protinožci si to celkem užívají, ti mají zrovna začátek léta, takže mohou jezdit na lehko a celkem v pohodě. Tak nějak to cyklistickou komunitu přes ty svátky hezky stmeluje, motivuje. Měla jsem přes svátky přejíždění mezi rodinou, takže jsem začala až 25.12., a to ještě na chalupě na starém mtb, naprosto nevyhovujícím, kdy jsem odjela prvních 30km, takže jsem pak musela kiláky dohánět. Podcenila jsem kalhoty, a prostydla mi kolena. Nicméně výzvu jsem i přes poměrně velkou bolest, dokončila. Ale není to nic, co bych někomu doporučovala! Jakmile člověka něco opravdu bolí, neměl by pokračovat a zadělávat si na přetrvávající problémy. Já jsem v tomhle ale nezmar. Je to ponaučení pro příště, že kolena je opravdu potřeba držet v pořádném teple. Jinak to byla sranda, vozili jsme s přítelem s sebou termosku s čajem a domácí vlečňák, a po návratu z vyjížďky jsme se alespoň mohli pořádně a bez výčitek nacpat cukrovím 😀

Jaké výhody má podle tebe kolo a co ti jízda na kole dává?

Tak kolo je obecně super v mnoha ohledech. Je to aktivita, takže samozřejmě zdraví, kondice, endorfiny, dobrá nálada, to všichni známe. Pokud ale člověk dojíždí na kole do práce, ocení hlavně tu úsporu času v tom, že se nemusí přepravovat někam do fitka, a až tam třeba na sobě makat, ale ušetří čas, peníze i životní prostředí, a spojí prostě příjemné s užitečným. Kromě toho komunita kolem cyklistiky je taky skvělá, takže člověk získá spoustu nových známých a přátel tak, jako tomu u sportu obecně je.

Jaký vztah máš k automobilové dopravě? Máš řidičák?

Řidičák mám, ale dělala jsem si ho poměrně pozdě, a dost se v autě bojím, jako řidič, tak jako spolujezdec. Abych se přiznala, řídím minimálně, občas do práce, když zrovna nejedu na kole nebo busem, a musím třeba převážet nějaký větší objem věcí, nebo když jedeme na chalupu. Ale obecně se tomu spíš vyhýbám. Nejsem za volantem sebevědomá, a dost se bojím i chyb ze strany ostatních řidičů. Obecně mám pocit, že Češi nejsou v autech zrovna opatrní, klidní a tolerantní. Do centra nejezdím vůbec, tam by mě nikdo nedostal. S přítelem máme za rok nájezd autem do 10.000 km, a já na kole loni nějakých 8.500 km a on téměř 11.000 km, což myslím vypovídá o tom, že tím autem fakt moc nejezdíme.

Máš pocit, že se k tobě řidiči chovají ohleduplněji, protože jsi holka?

Vůbec! Naopak mám pocit, že když nejedu na kole s přítelem, řidiči si na mě dovolují víc. Asi vidí samotnou holku, tak nemají strach, že si někde na ně počíhám. Na frekventované silnici, kudy dojíždím, se s tím bohužel setkávám dost často, hlavně v létě, když je směrem na Slapy velký provoz víkendových „lufťáků“. Bohužel musím říct, že se dost často potkávám s „útoky“ ze strany jiných žen, řidiček. To mi přijde hodně zvláštní.

Jaká místa v Praze jsou podle tebe nejhorší a kritická pro jízdu na kole? Máš tip, co by s tím město mohlo udělat?

Tím, že pracuji na dosah stezky A1, A2 a do centra moc nejezdím, tak tohle asi nedokážu úplně konkrétně říct. Ale obecně víme, že v Praze je to s cyklostezkami dost komplikované. Byla bych ráda, kdyby se v centru omezil provoz aut, a centrum více rozkvetlo a přibylo lidí na kolech a pěších. Nejen skutečných cyklistů, ale „civilů“, kteří by prostě auto vyměnili za kolo. Myslím, že by bylo dobré, kdyby bylo více veřejných stojanů, kde by kola šla nechávat. Ne každý může a chce nechávat svůj bicykl jen někde u silnice u klandru.

Prozraď tvůj nejhorší vs. nejlepší zážitek na kole.

Nejhorší je pro mne každý konflikt s autem a jeho řidičem. Naštěstí jsem zatím neměla žádnou opravdovou nehodu, žádný fyzický střet, ale už jen to, že na mě občas někdo úmyslně najíždí, pouští ostřikovače nebo slovně napadá, je nepříjemné. Párkrát po mě někdo něco z auta hodil. Nechápu tuhle agresi. Snažím se chovat na kole opravdu ohleduplně, vozím světla, jsem vidět, jezdím při kraji, ukazuji změny směru, ale pokaždé se najde někdo, kdo měl asi špatný den, a potřebuje si to na někom vybít. Jediný konkrétní nejlepší zážitek asi nemám. Každá vyjížďka krásnou přírodou, kdy se vrátím domů zdravá, spokojená ze sportovního výkonu a ideálně bez defektu, je skvělý zážitek. Ale asi bych za nejlepší zážitek považovala svou první vyjížďku na silničním kole, kdy jsem zjistila, že tohle je něco, čemu se chci věnovat. Asi jako když se člověk zamiluje!

Jak řešíš technické závady na svém kole? (defekt, spadlý řetěz…)

Naštěstí jsem nikdy neměla defekt na vyjížďce, kdy bych byla sama, takže mi zatím vždycky pomáhal přítel. Ale doma jsem výměnu duše, lepení a tyhle drobné věci nacvičovala nanečisto, takže bych si s tím asi byla schopná poradit. Trvalo by to asi déle, ale věřím si, že bych to dala.

Dostala ses někdy do nějaké nepříjemné situace? Měla jsi o sebe i strach? Kdo ti v tu chvíli pomohl?

To asi vyloženě ne, pokud nepočítám nějaké skomírající světlo cestou z práce domů. Vyloženě strach jsem o sebe asi naštěstí nikdy neměla. Jak to po sobě tak čtu, zatím se mi veškeré potíže na kole vyhýbají. Jsem za to vděčná, a snad to teď nezakřiknu!

Máš nějaká oblíbená místa v Praze, kam si zajedeš na kole sednout třeba na kafe?

No rozhodně! Určitě bych chtěla zmínit restauraci a prodejnu kol se servisem Bikeclinic v Písnici, kde tomu šéfuje kamarád Honza Kaše, kde mají skvělou kávu, výborné italské jídlo a pivo, a vždycky se mi odtud nechce. Bikeclinic je taková oáza klidu a cyklistické pohody, kam se ráda vracím. Cestou domů se v létě ráda zastavuji u Konce žízně nebo u Posledního Kelta, což je stánek občerstvení na cyklostezce hned před Zbraslaví. Tam to určitě zná každý pražský cyklista. Sjíždějí se tam jak silniční šviháci, tak enduráci, kteří se motají na trailech kolem Točné nebo jen příležitostní cyklisté z okolí.

Oblíbená trasu nebo tip na projížďku na zajímavé místo.

Na silničce to mám moc ráda u nás kolem Slap, kde člověk těžko najde rovinku, silnice se kroutí údolími podél Vltavy a příroda tu má opravdu kouzelnou atmosféru. Je tu náročný terén a člověka nešetří, ale také neomrzí. Na gravelu moc ráda jezdím v okolí Blaníka, kde máme chalupu, ale nejradši mám asi přírodu směrem na Dobříš, Příbram, do Brd a přilehlých hřebenů. Kdo nebyl na kole v pivovaru v Kytíně, jako by nebyl! Taky miluju Jizerky.

Věnuješ se ještě nějakému dalšímu sportu?

Běhám. Pak mám vždycky období, kdy chodím ráda a často do bazénu a cvičím. V zimě běžky, a teď se snažím zase oprášit klasické lyže, i když v tom stejně jako v řízení auta nejsem vůbec dobrá.

Kde si kolo uschováváš?

Kola mám v bytě.

Vím, že máš hodně ráda pivo. Je to pro tebe něco jako rituál, dát si po projížďce pivo?

Haha, díky za tuhle otázku! Pivo si hlavně na vyjížďkách na gravelu do přírody dávám moc ráda. Vždycky mě nakopne a srovná. Nemám moc ráda sladké limonády nebo sachariďáky, pivo je pro mě lepší. Po vyjížďce je to taky bezvadná odměna, to určitě jo. Jsem moc ráda, že i díky rozmachu malých pivovarů u nás a pozvednutí „pivní kultury“ člověk může na kole vyrazit za zážitkem, a třeba návštěvu nějakého malého lokálního pivovaru může mít jako jeden z bodů na trase.

Máš nějaké přání nebo další výzvu?

Mým přáním je, aby cyklisté byli na silnicích více tolerováni a chápáni. Aby si cyklista a řidič vyšli vstříc. A aby lidé, i na krátké vyjížďky nebo přesuny po městě nosili helmu! To bych si moc přála. Taky bych se někdy moc ráda na kole podívala do Itálie, do slavných horských sedel a na proslulou Mallorcu. A výzvu? To asi ne, na výzvy moc nejsem. Festive500 byla spíš taková výjimka. Ale když letos natočím zase o kousek více kilometrů než v loňském roce, tak budu ráda. Hlavně ve zdraví!