Bike Stories #14 • Holky na kole

Bára je Cyklodcérka z Brna. Ve svém ambiciózním projektu a podcastu s názvem Cyklo Dcérky Brno se ptá žen cyklistek, jak se jim jezdí na kole. Přečtěte si inspirativně kritický rozhovor a upřímný pohled holky, která na kole brázdí ulicemi Brna.

Odkud pocházíš a jaké jsou tvoje první vzpomínky na kolo?

Pocházím z Brna a dětství plný lumpáren jsem strávila po různých brněnských sídlištích. Plus mínus mi mohlo být 5 – 6 let, když jsem dostala svoje první kolo. Bylo koupený ještě s pomocnými kolečky, ale ty jsme brzo sundali a začali jsme s děckama od sousedů lítat po sídlišti na kolech. Bylo to prostě přibližovadlo na hřiště, a když jsme byli v létě u babiny na chatě, tak přibližovadlo na vesnickej koupák. Později jsem dostala starý BMX se světle modrou metalízou. Na něm jsem se nespočetněkrát „vykotila“. Odřený kolena byly pořád.

Jezdíš na kole ve městě? Jak se na kolo oblékáš?

Po městě jezdím už pár let. Pořád je to v tomto režimu jízd po měste – přibližovadlo do práce, na pivo, na pochůzky. Moje první stará těžká tmavě modrá Eska si se mnou prožila „cyklistické“ začátky. Oblékám se podle počasí a příležitosti. Ale skrze to, že mám na Esce i nově pořízeném gravelu pánský rám, tak si na sukně a šaty moc nepotrpím. Takže na kolo spíš sportovně, někdy možná sportovně-elegantně. A když jsem bez kola, tak si naopak ráda v šatech nebo sukni vyjdu.

Jezdíš i sportovně, třeba na silničním nebo horském kole?

Snažím se. Letos jsem si pořídila gravel, protože jsem pocítila potřebu delších výletů a chystám se i na nějaký bikepacking. Když se zadaří, tak třeba dvakrát týdně na nějaký ten jeden kratší nebo i delší výlet vyjedu. Někdy s partou, někdy sama. Parta mě ale baví víc. Líbí se mi, že někdo vede a udává tempo. Je to motivující!

Preferuješ kolo před jiným způsobem dopravy ve městě? Dojíždíš na kole do práce? Jak daleko a kudy? Můžeš si kolo vzít sebou do „kanceláře“?

Jednoznačně preferuji kolo, i když by mělo píchlý všechny duše a měla bych ho jen tlačit 😀 Využívat MHD nebo auto moc nepotřebuji a hlavně nechci. MHD nesnáším a řídit auto se bojím i když mám řidičák s několika dokoupenými zkušebními jízdami a testy s plným počtem bodů za teoretickou část dávno za sebou.

Jaké výhody má podle tebe kolo a co ti jízda na něm dává?

Svoboda, samostatnost, udržování kondice, komunita, radost, rychlost, flexibilita, zážitky. Je to srdcovka.

Nedávno jsi začala vytvářet nový projekt s názvem Cyklo Dcérky Brno. Jak tě to napadlo? Inspirovala jsi se třeba něčím podobným v zahraničí?

Přestože to bude znít asi neuvěřitelně, když mne ten koncept napadl, neznala jsem do té doby nic podobného. Ani Holky na kole nebo třeba CycleChic. První, co mi přišlo na mysl bylo Humans of New York nebo Hellooks a obrátit to do cyklo tematiky. Dělat holkám, co jezdí na kole medailonky, fotit je, vyrobit takový urban lookbook, zachytit nějaký specifický časoprostor. Čistě na podporu těch žen a taky proto, že přece není nic víc sexy, než holka na kole.

Zároveň to i včetně pořízení novýho kola, pro mne měla být taková sebe aktivizační záležitost a způsob, jak se trochu víc do té cyklo komunity dostat. Ale především, Covidová depka byla už fakt dlouhá a začala se prohlubovat, a já jsem byla již delší dobu ve stavu bez nadšení a chuti do života.

Jeden kamarád o mé vizi nebo spíš nápadu věděl a jednoho dne do mě fakt „kopnul“ a ten profil na IG založil. Pomohl mi se k tomu postavit čelem a získat v tom konání určité sebevědomí a nakopl mne i nějakou hmotnou a ideovou podporou, a pak už se to všechno začalo tak nějak organicky vyvíjet a nabalovat.

Teď jsou Dcérky v takovém stavu, že se slečnami, který mají s děním kolem kol, co do činění dělám rozhovory, a ty pak končí jako podcasty na Spotify. V plánu jsou dále nějaké akce, vyjížďky, merch, how to tipy, a tak podobně. Uvidím, kam mě to zavede a jak dlouho mě to bude bavit.

Každopádně, v tuto chvíli mi nic jiného, než kola, ježdění na kole, zajímání se o kola, jejich fungování, o stav naší infrastruktury a nacházení nových cest, jakými bychom ji mohli zlepšit a jak bychom mohli víc a víc lidí k jízdě na kole inspirovat a vyhecovat, nedává větší smysl. Zkrátka: „Bike or die!“ 🙂

Čeho bys chtěla dosáhnout a pro koho je projekt určený?

Mým cílem je inspirovat a podporovat ostatní (nejenom ženy) v tom, aby začali na kole jezdit. Ať už na jakémkoliv a kamkoliv. Skrze příběhy žen, které na něm už jezdí nebo se nějak jinak podílejí na dění okolo kol. Jde mi také o to vytvořit nebo spíš se stát součástí komunity lidí aktivně jezdících na kole a mít tak možnost ovlivňovat a přizpůsobovat podmínky pro jízdu na kole v našem skvělém městě.

Ať je ještě skvělejší, zelenější, bezpečnější, bez aut a smogu. Ať dýchá a žije. Ať se i my v něm probudíme a díky jízdě na kole si zbystříme smysly a udržujeme se v kondici. Chtěla bych, aby každej mohl zažít, jak skvělej pocit ta jízda na kole je, jaký dobrodružství to kolo je, jaký lidi díky němu poznáte a kolik zábavy si díky němu užijete, když se stane vašim životním stylem a potažmo i závislostí.

Jak se vlastně jezdí na kole v Brně? Jezdí tam na kole hodně holek nebo si připadáš v ulicích sama?

Po Brně se podle mě jezdí celkem fajn. Ale jak píšu, je to můj úhel pohledu. Už nepociťuju strach z jízdy v provozu, ale respekt zůstává. Zároveň, když už si město najezdíte a získáte přehled v určitých komplikovanějších úsecích, jde to snáz, ale pořád se musíte mít na pozoru, dívat se kolem sebe, předvídat, reagovat rychle, ale nezmatkovat.

Jak jsem šíleně roztěkaný člověk, tak mám pocit, že při jízdě na kole jsem absolutně koncentrovaná. Autoškola jistě pomohla v tom, že se líp orientuju v dopravních pravidlech, ale i tak to má rezervy, chtělo by to opakovat 🙂 A holek vídám na kole čím dál tím víc, rozhodně si v ulicích nepřipadám sama.

Jak brňáci využívají bikesharingových služeb?

Netuším. Jedinou bikesharingovou službu, kterou jsem ochotná akceptovat a nějak sledovat jsou Rekola. To mi přijde sympatické a udržitelné, i když se jejich koncept a fungování od počátků také trochu pozměnil. Naopak, hromady nepřehledně poházených kol a nedej bože koloběžek mi přijdou občas vážně out of control. Sem tam někoho na půjčeném kole zahlédnu, ale spíš z velké části vidím lidi s jejich vlastním.

Jaký je tvůj vztah k automobilové dopravě? Máš řidičák?

Řidičák mám, ale řídit auto se bojím. Dělala jsem si ho poměrně pozdě a nejsem vyježděná. Takže, když mám jít něco odřídit, tak se na to musím den psychicky připravovat a pak s sebou mít ještě ideálně jednoho řidiče, který mě bude kdyžtak usměrňovat a instruovat.

Motoristy občas vážně nedávám. Nechápu, co si neomalenou jízdou po městě dokazují. Stejně se všichni potkáme na další červené. Problém je ten, že se u nás prostě jezdí přes ego, jaký kdo je, tak také řídí, je to prostě nějaký přežitek typu „mám fáro (často vlastně ani nemá fáro), tak pojedu jak hovado“, opravdu trapné.

Taky mám pocit, že autoškoly nějak systematicky a komplexněji k tématu cyklistů v provozu nepřistupují. Prošla jsem si dvěma autoškolami, a ani v jedné jsme se cyklošům nijak zvlášť nevěnovali. A co se týče například první pomoci, o tom taky škoda slov, nějaký teoretický výklad senilního a sexistického dědka vám pak při pokusu o záchranu života asi moc nepomůže.

Školení, průběžné a neustálé doškolování první pomoci, by se podle mě mělo povinně a opakovaně vyučovat na základkách, středních i v zaměstnáních, a to rozhodně ne jenom po teoretické stránce.

Máš pocit, že se řidiči k cyklistkám chovají ohleduplněji? Jaké jsou tvoje zkušenosti?

Ani ne. Myslím, že je jim úplně jedno, jestli je to na kole žena, muž, nebo dítě. Pokud je někdo psychopat a buran, tak předjede blbě a nebo ohrozí jakéhokoliv cyklistu nebo jiného účastníka provozu. Mám spíš tu zkušenost, že jsou naopak možná drzejší právě proto, že jste ženská na kole. Pár blbejch poznámek z okýnka už jsem si poslechla a pár blbejch situací zažila také.

Jaká místa v Brně jsou podle tebe nejhorší pro jízdu na kole? Máš tip, co by s tím město mohlo udělat?

No, nevím, jestli jsou nějaká nejhorší, spíš to nikde není ideální. Co se cyklopruhů týče, tak je to občas opravdu spíš výsměch; začnou nikde, končí nikde, nenavazují a nebo nám v nich sem tam někdo zaparkuje. Pokud bych měla říct něco konkrétního, tak nepříjemná křižovatka je například na Nových Sadech nebo křižovatka Pekařská-Šilingrák. Další místo, kde mám fedry je okolo přehrady, tam jezdí auta šíleně.

Co by s tím město mohlo dělat? Třeba nějak logicky ty cyklostezky propojit (pokud to jde – nevím?!) nebo je pořádně červeně vybarvit, aby si motoristi neustále uvědomovali, že nejsou a už nikdy nebudou na silnicích jediní. Taky by to šlo podle mne zařídit omezenou rychlostí a nebo chytrým designem povrchu komunikací v určitých částech. Třeba dlaždičky místo asfaltu nebo chytře umístěné zpomalovače a retardéry.

Prozraď tvůj nejlepší a nejhorší zážitek na kole.

Nejlepší je každý nový trip na gravelu. Nejhorší byl pád po najetí do kolejí. Zároveň zlomené žebro, vyvrknutej kotník a sedřenej obličej.

Jak řešíš technické závady na svém kole?

No, neumím skoro nic, kromě nahození řetězu. Nikdy, za celou dobu, co jezdím na kole jsem překvapivě ještě nepíchla (to jsem asi prd cyklista teda?!), takže duši jsem ještě sama nevyměňovala. Když se s kolem stane něco závažnějšího, zajdu za kamarádem do Cyklospecialit. Do budoucna bych se chtěla naučit víc věcí, ambice tu jsou.

Tvoje oblíbená trasa na vyjížďku nebo tip na zajímavé místo, včetně zastávky na pivo a kafe?

Zatím moc tras za Brno naježděných nemám. Ale třeba projížďka směrem na Bukovinku, Pálavu nebo za přehradu a Veverskou Bítýšku asi nikdy nezklame. Oblíbenou zastávkou na pivo po konci výletu v centru Brna je pak každopádně legendární FBB Klub Na Dráze nebo Bajkazyl.

Dějí se v Brně nějaké zajímavé cyklo eventy, které by žádnému fanouškovi cyklistiky neměly uniknout?

Na Dráze a v Bajkazylu se akce dějí. Alleycaty, pamatuju si i nějaké promítání filmů a dokumentů s cyklo tematikou, track stand závody nebo nějaké závody na rychlost na jízdě na válcích nebo cykloporadnu pro holky. Korona dost akcí na určitou dobu stopla, a já se o to všechno začala více zajímat až právě v této zvláštní době. Takže nemůžu říct, že bych se něčemu z výše zmiňovaného, kromě těch filmových večerů, dříve nějak intenzivně věnovala. No, a ještě určitě musím zmínit Critical Mass cyklojízdy každou první středu v měsíci.