Bike Stories #5

„Nejkrásnější byl snad celý rok 2019! Od závodění a poznávání nových kamarádů, přes ježdění v Itálii, návštěvu Stelvia s 3 metry sněhu na konci května, návštěva Gira a Tour, ježdění v Provence, Mont Ventoux až po vyzkoušení cyklokrosu!“

popisuje Bára Pilná, aka Bohemiacyclingirl

Z tvého profilu na Stravě a Instagramu je vidět, že jsi v cyklistice hodně aktivní a hned v několika disciplínách. Kdy a proč jsi začala jezdit na kole a jak jsi se dostala k závodění?

Na kole jsem začala jezdit už jako malá s rodiči na výlety. Vlastně jsem dříve jezdila na kole sama bez koleček než se naučila pořádně chodit. Později jsem měla kolo jako doplňkový sport k sjezdovému a následně běžeckému lyžování. Na gymplu jsem se díky orientačnímu běhu dostala k orienťáku na horském kole, kde jsem slavila první úspěchy. Tenkrát jsem měla velké ambice a dostala se do reprezentace, díky které jsem jela na soustředění na Mallorku a do Andalusie, a tam jsem cyklistice totálně propadla. Na Mallorce jsem také potkala svůj již bývalý tým, který mi pomohl vstoupit do kolotoče závodění na horském kole. Vedla jsem si velmi dobře a přivezla i pár podií z velkých maratonů!

V roce 2018 jsem kvůli špatnému vedení v tréninku málem s cyklistikou skončila. Přestala jsem jíst, abych byla hubená jako ostatní holky, a pak následně zase přejídat. Tenkrát mi hodně pomohlo vypnout, kolo zavřít do garáže a začít dělat něco jiného. Neustálým trénováním jsem se odstřihla od svého sociálního života, na který jsem se ve svém volnu snažila navázat. Minulý rok jsem potkala jednoho člověka, který mi úplně změnil pohled na cyklistiku. Dříve byl můj celý život jen o tréninku a závodech, neexistovalo jet si jen tak na dortík nebo při pěti hodinovém tréninku zastavit na jídlo, ale díky němu jsem poznala i pohodovější část cyklistiky, zvolnila a dostala se ze všech problémů.

Aktuálně se primárně věnuji spíše silniční cyklistice a závodění je teď hodně na ústupu. Ambice opadly, výsledky nebyly takové, jak by si v týmu představovali, a na první místo se dostala škola. Radši jedu o víkendu s kamarády na kolo, než se stresovat se závody.

Kolik máš celkem kol? Jaký styl jízdy máš nejraději?

Aktuálně mám už jen svého Focuse Cayo Karla, silničku, kterou jsem si koupila k 16. Narozeninám, a se kterou jsem zažila všechno možné. Ráda bych si do budoucnosti pořídila gravel bika na takové polítání po lesích.

Odkud pocházíš? Jaká je tvá profese nebo co studuješ?

Pocházím z Krkonoš, z městečka Vrchlabí, kam se velmi ráda vracím, nejen kvůli rodině, ale i přírodě, a jako odpočinek od ruchu velkoměsta. Z 80% žiji a dostudovávám střední průmyslovou školu v Perníkově (Pardubicích). Aktuálně mě doufám čeká už “jen” maturitní zkouška z oboru Grafická tvorba. Za 4 roky studia jsem však zjistila, že grafika není to pravé ořechové a spíše utíkám k UI designu a kódování webových aplikací.

Máš zkušenost s cyklistikou v městském provozu? Jezdíš do školy na kole?

V Pardubicích mám všechno cca do půlhodiny pěšky, tak nemusím. Spíš se bojím, ale to ostatně všude v republice ve městech.

Podle čeho se rozhoduješ, jestli pojedeš na kole? Jaké volíš oblečení?

Jízda na kole je pro mě způsob meditace a způsob, jak poznat nová místa a lidi. Dřív jsem měla nastavený tréninkový plán a přes něj nejel vlak. Teď jezdím, jak se mi chce, a jak mám náladu. Nejoblíbenější mám však středeční skupinovky zakončené na dortíku nebo pivu. Dříve jsem jezdila hodně v týmovém, ale aktuálně volím spíše tmavší jednobarevné kousky s černými kalhotami, které neomrzí a dají se sladit se vším.

Jezdíš na kole i v zimě? Jaké doplňky bys doporučila do chladného počasí?

Letos se celkem jezdit dalo, ale jakmile je mokro, volím radši crossfit nebo si odpočinu. Za mě, na co nedám dopustit je neprofukový dres s dlouhým rukávem Rapha Brevet a kukla od Isadore. Jsem velký zmrzlík a kluci si ze mě rádi dělají srandu, že jezdím oblečená jak cibule.

Jaké výhody má podle tebe kolo a co o ti jízda na kole dává?

Můžu jezdit kam chci a kdy chci. Kolo se dá defakto všude “zaparkovat” zcela zdarma. Nejlepší pocit mám však při sjezdech. Musím se vyškrábat na kopec a sjezd je pro mě odměnou. Maximální koncentrace, protože chyba se neodpouští.

Jaký vztah máš k automobilové dopravě? Máš řidičák?

Řidičák mám, ale nerada řídím. Spíše cestuji vlakem a aut se bojím.

Máš pocit, že se k tobě řidiči chovají ohleduplněji, protože jsi holka?

Nemám ten pocit.

Prozraď tvůj nejhorší vs. nejlepší zážitek na kole.

Díky bohu se mi zatím hrozné události na kole vyhýbají! Těch krásných mám však předlouhý seznam. Nejkrásnější byl snad celý rok 2019! Od závodění a poznávání nových kamarádů, přes ježdění v Itálii, návštěvu Stelvia s 3 metry sněhu na konci května, návštěva Gira a Tour, ježdění v Provence, Mont Ventoux až po vyzkoušení cyklokrosu! Určitě jsem na spoustu věcí zapomněla jak se znám.

Jak řešíš technické závady na svém kole? (defekt, spadlý řetěz…)

Většinou kluci, se kterými jezdím mi pomáhají. Sama si však netroufnu.

Máš nějaká oblíbená místa, kam si ráda zajedeš na kole sednout třeba na kafe?

Je jich více a po celé republice. Ve Vrchlabí nedám dopustit na palačinkárnu U 7 štítů. Pokaždé, když někoho beru na kolo v Krkonoších, vždy stavíme ve Vysokém nad Jizerou v cukrárně U Bachtíků, kde mají nejlepší mini zákusky a člověk může ochutnat několik druhů najednou. V Pardubicích zas na Putovní pražírnu s nejlepšími lidmi a kávou. Okolo Prahy ráda zajedu do Khulny nebo do Dobřichovic do Sklizena na Vincentku. Ale zdá se mi, že v republice stále není moc cyklo friendly kaváren.

Oblíbená trasa nebo tip na projížďku na zajímavé místo.

Těch je opět několik. Je super se mít kam těšit, ale moje domácí trasa je možná moje nejoblíbenější. Vrchlabí – Benecko – Vítkovice Aldrov – Rokytnice – Vysoké nad Jizerou (zastávka U Bachtíků) – Jilemnice a přes Brannou domů do Vrchlabí (se zastávkou u 7 Štítů). Krásná trasa se spousty výhledů!

Věnuješ se ještě nějakému dalšímu sportu?

Pravidelně úplně ne. V zimě ráda kombinuju crossfit s běžeckým lyžováním nebo během, ale také si ráda odpočinu. Nejsem profík, abych jezdila na kolo, když je hnusně.

Máš v tomto roce nějaké přání nebo cíl?

Asi moje největší přání letos je dostat se na Bohemia Border Bash a na Schwarzwald super. Což jsou takové velké skupinové vyjížďky se spoustou jídla (na to mě užije), ale spousty přání si i nechávám pro sebe a snažím se jim jít hodně naproti. Za můj největší cíl mám však letos maturitu.

Vlastní otázka: Kdo je tvá největší podpora?

Jednoznačně moji rodiče! Nebýt jich, tak nejsem tam, kde jsem. Závodní cyklistika je velký žrout peněz, a i když jsem neměla talent, oni byli vždy ti lidé, kteří ve mně věřili a stále věří. Děkuji!

Bára na Stravě