Holky na kole v Krkonoších
Už podruhé jsme se společně vydaly na cyklovíkend do Krkonošského Strážného. Společně jsme zdolaly nejeden Krkonošský kopec a okusily i rychle se měnící horské počasí. Jaro bylo ale příznivější než loňský podzim.
Páteční večer plný jídla a seznamování
V pátek jsme se některé auty a některé vlakem dopravily do malebného Strážného v Krkonošských kopcích. Po příjezdu jsme se seznámily a společně povečeřely v blízké restauraci. Nabíraly jsme síly na další den, kdy mnohé z nás čekalo to největší převýšení, které kdy v životě zdolaly. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsme se trošku nebály toho, co nás druhý den čeká.
Sobotní pochmurné počasí a motivace
Naše sobotní ráno začalo jógou a pořádným protažením před vyjížďkou. První vyjížďka našeho víkendu začala strachem z nepříznivého počasí a zimy, protože jsme se probudily doslova do lijáku. Posilněné proteinovými kašemi, míchanými vajíčky a klasickou snídaní „chleba se šunkou“, jak od maminky, jsme se nenechaly zastrašit a na 80 kilometrovou vyjížďku jsme vyjely všechny.
„Šestnáct holek, to už je fakt něco!“
Jely jsme rozdělené na dvě skupiny, rychlejší a pomalejší, ale na trase jsme se průběžně setkávaly a většinu času stejně jely společně. Naše trasa vedla ze Strážného přes Černý důl, Horní Malou Úpu, Pomezní boudy až do Pece pod Sněžkou a zpět do Strážného.
Hors catégorie
Převýšily jsme bezmála 1 700 výškových metrů, což pro mnohé z nás nebyla vůbec brnkačka. Zejména holky bez cyklistických treter projevily nesmírnou vůli, když v těch nejprudších kopcích stále seděly v sedle. Ale jak to k tomu už patří, několikrát jsme ze sedla slezly, a vysvětlily jsme si, že to není ostuda.
Všechny jsme si vyzkoušely jaké to je jet na silničce na velmi strmé lesní cestě – v podstatě pro gravel – tohle byla paradoxně asi nejnáročnější část výletu. Po cestě jsme zastavovaly tak akorát, abychom neztratily síly a mohly jsme tzv. doplnit palivo.
„Někdy to bylo kafe, jindy polévka, ale hlad neměl nikdo.“
Po návratu nás čekala výtečná večeře v místní restauraci, která rozšířila svůj loňský výběr z obyčejných smažáků a svíčkových na poke bowls a všemožné současné pokrmy, takže si opravdu mohl vybrat každý. A točené pivo, to nesmělo chybět! Na večerním programu byla ještě sauna, kde jsme si všechny krásně odpočinuly.
Akční ráno, nedělní vyjížďka a pak alou domů!
Druhý den ráno jsme začaly opět jógou. Některé z holek se rozhodly ještě předtím pro otužování v nedalekém rybníčku. Po józe a snídani jsme se vydaly na kratší a méně náročnou vyjížďku. Trasa tentokrát vedla přes Vrchlabí, Benecko, Vítkovice a Jilemnici.
Ujely jsme okolo 57 kilometrů s převýšením 1 150 výškových metrů. Na posledních deseti kilometrech nás zastihla bouřka, ale nebyly by to Krkonoše, kdybychom alespoň jednou pořádně nezmokly. I to k cyklistice v horách zkrátka patří.
Sušič na přeskáče
Po příjezdu na penzion jsme využily sušiče na přeskáče, abychom si vysušily naše tretry. Díky za tenhle super vynález! Náležitě jsme ho ocenily, zejména ty, které ještě čekala závěrečná cesta na kole na vlak a pak domů. Poučení pro příště? Každá potřebujeme návleky, ass saver nebo blatníky.
Krása pelotonu a všude kolem nás
Většinu času jsme na silnicích byly jedinými na kolech a v mnoha případech naprosto samy v přenádherné přírodě. Kolem nás byly jen husté smíšené lesy a čerstvý vzduch. Žádná z nás neměla defekt ani neuklouzla na mokré vozovce. Byl to obrovský úspěch pro ženský peloton o šestnácti cyklistkách!
„V takto velkém počtu jsme si mohly vyzkoušet i jízdu v balíku po dvojičkách, takže jsme mohly i společně šetřit síly.“
Velké štěstí také bylo, že jsme po celou dobu našeho víkendu měly po ruce dvě místňačky; Pavlínu Fricovou aka @nebudlenoch z týmu Holky na kole jako vedoucí první rychlejší skupiny a Báru Pilnou @bohemiacyclinggirl, která zná v Krkonoších snad každou silnici 😉
Po návratu do našeho domečku jsme nabraly potřebné síly, vyhlásily nejodvážnější jezdkyně které jsme odměnily cenami a pomalu se rozloučily s údivem, kolik se toho dá za dva dny zažít.
„Díky Krkonoše, byly jste jako vždy, drsné a krásné zároveň! Na viděnou brzy!“
Text: Anna Sosnová, Holky na kole | Foto: archiv Holky na kole, © všechna práva vyhrazena
