Na silničce až na vrchol sopky Teide
Tenerife je největším a nejvyšším ostrovem španělských Kanárských ostrovů. Je zároveň i jedním z nejrozmanitějších. Příroda tam umí být drsná a jemná zároveň. Vysoké kopce a klikaté serpentiny hladkého, ale rozpáleného asfaltu kontrastují s krásnými cestami ve stínu národních parků.
Byla by velká škoda, během dovolené na Tenerife, nevyrazit alespoň na jeden den na vyjížďku na silničním kole. Teploty v května na Tenerife stoupají opravdu vysoko, ale díky čerstvému větru od oceánu je jízda na kole mnohem snesitelnější. A mnohdy tak příjemnější než u nás.
Zčeknout rám do půjčovny
Trasu jsem si naplánovala dopředu. Doslova jsem si projížděla silnice v mapy.cz a google maps, abych věděla, kde to jak vypadá.
Kolo jsem si půjčila v Bike Pointu v El Médanu. Šla jsem se tam podívat raději den předem, abych se ujistila, jestli vůbec mají nějaké malé rámy. My holky, které měříme něco málo přes 160 cm zkrátka potřebujeme mít jistotu 😉
Vybrala jsem si kolo a zabookovala ho na následující den. Myslím, že není problém tam dorazit i v ten samý den. Dostala jsem celocarbonový rám s diskovými brzdami ve velikosti XS značky BMC. Cena za půjčení na jeden den byla 33 Euro + 50 Euro cash vratná záloha.
Městečko Chío, #fromwhereiride!
Druhý den jsem si jela kolo vyzvednout. Nakonec jsem na kole nevyrážela rovnou z El Médana, ale rozhodla se, že kolo naložíme do auta a popojedeme pár kilometrů do městečka Chío. Dala jsem si kávičku v místním podniku, nasadila tretry a vyrazila směrem k sopce Teide.
Čekalo mě přibližně 35 kilometrů stoupání na kole pod lanovku k Teide. Ze začátku bylo zataženo a celkem chladno. Ale asi po nějakých 6 kilometrech a několika stech nastoupaných metrech vylezlo sluníčko a bylo úplné jasno.
„Samozřejmě, že jsem se zapomněla namazat opalovacím krémem!“
Nikde žádný stín, jen prázdná silnice, sem tam nějaké to auto a krásná příroda s neskutečnými výhledy.
Cesta k vrcholu Teide
Po necelých 3 hodinách jsem se dostala k vrcholu – Base del Teide 2250m, kde už na mě čekala moje kamarádka v autě s pivkem, bagetou a opalovacím krémem. Po cestě jinak není žádné občerstvení ani hospoda.
Po obědě jsem znovu sedla na kolo a vyrazila směr El Médano, abych kolo vrátila včas. Čekalo mě ještě dalších 450 metrů stoupání, a pak už jen sešup dolů k oceánu.
„Větrovka nebo teplý dres je na sjezd must have.“
Po celou dobu bylo opravdu velké vedro, slunce pálilo, ale jakmile začnete sjíždět, je opravdu zima. Takže jsem na sebe oblékla všechno, co jsem měla a začala klesat.
Nekončící sjezd a úchvatná krajina kolem oceánu
Bylo to krásné, a po tom celém dni stoupání, jako za odměnu. Jen je potřeba být opravdu opatrný. Jezdí tam auta, silnice bývají úzké a byly i úseky, kde na cestách byly celkem velké díry a bylo třeba reagovat rychle.
Po hodině a půl klesání jsem konečně dojela do půjčovny, kde jsem kolo v pořádku vrátila a celá vyřízená a spálená šla na pláž na pivo, kde jsem čekala na svůj odvoz do sprchy.
„Trasa byla krásná, asfalt jedna báseň a z těch výhledů se mi tajil dech.“
Dohromady jsem ujela nějakých 85 kilometrů. Trochu mě mrzí, že jsem nevyrazila na vrchol už od oceánu, ale jelikož jsem jela sama, nechtěla jsem nic riskovat. 😊
Text: Tereza Unzeitigová, Holky na kole | Foto: archiv Holky na kole, © všechna práva vyhrazena
